Jakub Sirota je odchovanec kroměřížského hokeje, který hokejově vyrostl ve Zlíně a poté zamířil do zámoří. Nasbíral tam zkušenosti z USHL, NAHL a také juniorských hokejových reprezentací U18 a U20. Momentálně se Kuba připravuje na svou třetí sezonu za univerzitní tým v Maine (NCAA). Svůj tréninkový plán obohatil cvičením jógy s naším programem jóga pro hokejisty .
Jaké máš pocity z první tréninkové lekce?
První tréninková lekce byla pro mě velice přínosná jak z hlediska fyzického, tak i z hlediska naučného. Jógu jsem dřív párkrát zkoušel, ale někdy jsem z ní neměl takový zážitek, jako když jsem ji dělal s Dejvem (David Vacl - lektor projektu Yoga For Hockey, pozn. redakce). Myslím si, že příprava hodiny byla vynikající a stejně tak jeho rychlá přizpůsobivost k limitům všech cvičících.
Jaké benefity si myslíš že může jóga přinést pro hokejistu?
Jóga je z mého hlediska důležitá pro hokej ve dvou věcech. První je stránka fyzická, kde jóga funguje jako perfektní způsob pro regeneraci a strečink. Druhá je stránka mentální a to v tom smyslu, kdy může velice snadno pomoci sportovcům zastavit se na chvíli a vydechnout od neustálého sprintu za zlepšením a úspěchem.
V čem si myslíš že tě tenhle typ tréninku může posunout dále v tvé kariéře?
Jak všichni víme každý sport se neustále zdokonaluje a v dnešní době, kdy je hokej na tak vysoké úrovni, je důležitý každý malý detail. Regenerace nejen těla ale i mysli je nadmíru důležitá nejen pro vrcholové sportovce. Jóga je skvělým způsobem, jak si člověk může udržet určitou rutinu a to je, jak každý ví, základ pro jakýkoliv úspěch.
Zažil jsi v průběhu tvé kariéry v zámoří podobné cvičení?
V Americe jsme jógu dělali několikrát, ovšem nikdy jsem z ní neměl takový prožitek jako při cvičení s Davidem. Jeho prezentace a vysvětlení všeho předčila všechny mé dřívější zkušenosti s jógou.
Liší se tréninkové metody v USA od těch co se běžně praktikují v České republice?
Upřímně, díky dnešním technologiím se tréninkové metody liší minimálně. Jeden z velkých rozdílu je ovšem přístup. Z důvodu obrovské konkurence v Americe oproti konkurenci v Česku jsou Američané mentálně trochu jinde a jejich přístup k tréninkům je mnohem kvalitnější, než přístup Čechů. Říká se, že v Česku jsou kluci na sebe hodní na ledě a v kabině se nemají rádi, v Americe je to naopak.